Marino Parodi: Anna Maria Taigi, žena, matka, mystička (*29. května 1769 – † 9. června 1837)

V církevních dějinách se jako mystičky projevily ženy různého stavu. Nebyly to jen řeholnice a osoby zasvěcené Bohu, ale i prosté ženy a matky. Jednou z nich je i Italka Anna Maria Taigi, která patří k těm největším. Žila na přelomu 18. a 19. století a byla prohlášena za blahoslavenou v roce 1920.

Blahoslavená Anna Maria Taigi měla 7 dětí.

Z domu Gianetti, po manželovi Taigi Anna Maria Gianetti se narodila 1769 v Sieně, rodišti veliké učitelky církve svaté, Kateřiny Sienské, které se nachází v samém srdci Itálie. Byla jediným dítětem ve zchudlé kupecké rodině. Při hledání prostředků k obživě se rodina přestěhovala do Říma, který navštívila již dříve u příležitosti jubilejního roku 1775. Gianettiovi byli hluboce věřící katolíci a jejich dcera vyrůstala pod jejich vedením v pracovitou a zbožnou dívku.

Protože ani v Římě se otci nedařilo zlepšit hospodářskou situaci rodiny, neboť i v hlavním městě panovala hospodářská krize, rozhodli se rodiče, že svou třináctiletou dceru svěří jedné bohaté aristokratce, Marii Serra Marini. Svým milým chováním a schopnostmi si Anna Maria rychle získala přízeň této rodiny a zůstala v ní až do svého sňatku v roce 1790, když už dosáhla věku dvaceti let.

Jejím mužem se stal o osm let starší Dominik Taigi. Byl to muž vysoké a silné postavy, žoviální a sympatický, ale poněkud tvrdohlavý a vznětlivý. Byl úplným opakem citlivé a křehké manželky Anny. Byl to dobrý katolík, pracovitý muž. Negativní vlastnosti jeho povahy a náladovosti vyrovnávala Anna Maria svou mírností a vlídností.

Dominikův chlebodárce kníže Chigi si svého zaměstnance velmi vážil a daroval jeho rodině nevelký byt. Tam se narodily jejich děti a tam začaly zázračné rozhovory mezi Annou Marií a Bohem.

Společný život mladých manželů byl zpočátku šťastný a bezstarostný. Anna Maria věnovala všechen čas a péči domácnosti a manželovi. Byla hluboce věřící, ale milovala také pěkné šaty, dovolené zábavy jako hudbu, divadlo a promenády.

Rozhodný Boží příkaz

Brzy však začaly v jejím životě velké změny. Když navštívila v lednu 1791 v doprovodu manžela baziliku svatého Petra, potkala tam neznámého kněze. Když se jejich pohledy setkaly, pocítila náhle touhu změnit svůj život a zasvětit se zcela Bohu. Současně však tento kněz uslyšel ve svém srdci hlas: „Všimni si této mladé ženy. Jednoho dne tě osloví a ty ji pak povedeš až k obrácení, protože jsem si ji vybral, aby se stala světicí.“

Byl to P. Angelo Verardi, jeden z kaplanů ve farnosti svatého Marcela, kde se konala svatba Anny a Dominika. Měl mezi lidmi pověst kněze „žijícího ve svatosti“. Po onom setkání se u Anny touha po novém životě stále prohlubovala. Když ani po několika měsících nenacházela vnitřní klid, rozhodla se, že přistoupí k životní svaté zpovědi.

Šla do kostela svatého Marcela a potkala tam otce Angela. „Konečně jsi tady!“ řekl jí kaplan. Byl to počátek jejich duchovního přátelství. Anna se s ním vídala často a otevírala mu své srdce. Díky jeho pomoci začala lépe rozumět tomu, jaké má mít poslání a místo v Božím plánu. Její obrácení bylo okamžité a radikální. Odložila drahé šaty a šperky, divadelní představení i zábavy. Oblékala se skromně a odloučila se od velkého světa. Její jedinou touhou bylo kaž dodenní svaté přijímání, četba evangelia a modlitba. Tak začal její neobvyklý mystický život a rozhovory s Ježíšem, které trvaly až do její smrti.

Povolal jsem si tě k tomu, abys obracela a těšila duše, řekl jí Ježíš.

Anna prosila Dominika, aby směla změnit způsob života. Protože jejich manželský i rodinný život probíhal jako dříve, nikdy jí nepřekážel v jejím duchovním rozvoji. Tento manželův postoj byl pro ni znamením, že se jedná o Boží působení. Nikdy nepřestala plnit povinnosti manželky a matky početné rodiny a spojovala je s úkolem posvěcování těch nejbližších i dalších lidí. Později bude označena za „přitažlivý příklad uprostřed současných světců“.

Dar slunce

Její život podobně jako život jiných světců a mystiků představoval současně s nesením kříže i zdroj nejvyšších radostí. To, čím se však od největších mystiků lišila, byl „dar slunce“.

Jednoho večera počátkem roku 1791, na počátku svých mystických zážitků, byla ve svém pokoji usebraná v modlitbě. Náhle spatřila před sebou veliký jas jako slunce pokryté jen lehkými obláčky. V první chvíli se domnívala, že je to ďábelské šálení. Změnila své místo, protřela si zrak, ale „slunce“ setrvávalo na stejném místě jako předtím, takže si v průběhu dalších dní zvykla na jeho přítomnost.

Tajemné slunce vzdálené od ní asi „dvanáct stop“ a jakoby zavěšené nad její hlavou ve výšce asi tří stop ji mělo nadále provázet ve dne v noci až do konce jejího života. Více než čtyřicet sedm let byl pro ni zářící kotouč nadpřirozeným pramenem poznání o budoucnosti, přítomnosti i minulosti. Jak plynula léta, zářil stále jasněji, až dosáhl svitu „sedmi sluncí spojených za sebou“.

Pán jí řekl: Ukazuji ti zrcadlo, díky kterému porozumíš, co je dobré a co je zlé.

Anna dodává, že uprostřed „slunce“ bylo vidět sedící postavu nekonečné důstojnosti a majestátu. Její hlava byla obrácena k nebi, jakoby znehybněná v extázi, a z čela jí stoupaly vzhůru dva paprsky. Pravděpodobně šlo o perzonifikaci moudrosti. Na světlém disku byla patrná také trnová koruna a kříž jako symboly Krista. Samo slunce je symbolem božství Nejsvětější Trojice. Anna Marie popisuje: „V tomto slunci se objevovaly obrazy jako v »laterně magica«.“

Přijala toto nadpřirozené znamení s velkou pokorou a posluhovala si jím k dobru bližních. Spatřovala v terči tohoto slunce takřka půl století rovněž průběh evropských sociálních a politických událostí, zvláště pokud se týkaly dějin církve.

Kardinál Pedicini prohlásil: „Není pochybností o tom, že to byl zvláštní způsob zjevení Boha. Díky tomuto dosud zcela neznámému daru čerpala služebnice Boží z božské vševědoucnosti v té míře, v jaké ji její duše mohla pojmout. Byl to dar nebes, jakému se těší pouze blahoslavení, a oblažuje je, kdekoliv přebývají. Je jisté, že Bůh si u ní učinil svůj příbytek a zjevoval jí svá největší tajemství.“

(Pokračování)

Překlad lš

Četná konkrétní proroctví

Obrazy, které viděla Anna Maria, nebyly přeludy ani výtvory fantazie. Popisovala s největší přesností místa v Itálii i v zahraničí, na kterých nikdy nebyla, osoby, se kterými se nikdy nesetkala, a podrobně předpovídala události, které se uskutečnily v pozdější době. Z mnoha historických událostí vzpomeňme porážku Napoleonovy armády v Rusku, vstup Francie do Alžíru, revoluci v Paříži v roce 1830, zrušení otroctví v Americe, osudy mnoha evropských monarchií, zánik některých národů, živelní pohromy a epidemie. Předpověděla pontifikát Giovanniho Mastaie Ferrettiho (papeže Pia IX.), který v době její smrti ještě nebyl ani kardinálem. Předpověděla nejen to, že bude papežem, kterým se stal devět let po její smrti, ale popsala hlavní teologické záležitosti a události jeho pontifikátu v době, kdy bylo těžké si to vůbec představit. Patří k nim konflikt mezi italskou vládou a církevním státem, který vedl k jeho zrušení po 32 letech zápasů, vztahy vlád v Evropě a změny, které zde nastanou. Předpověděla nepřátelský postoj politických sil vůči církvi, reformy Pia IX., sympatie, s jakými se setká u věřícího lidu, a jeho pokojnou smrt na vlastním lůžku.

Neznala různé události z Napoleonova života, ale předpověděla jeho smrt na ostrově Svaté Heleny a popsala jeho pohřeb tak přesně, jako by se ho osobně účastnila. Jednou z tisíce historických událostí, které předpověděla, byla nečekaná smrt 48letého ruského cara Alexandra I. na Krymu 1. prosince 1825. Tuto předpověď předal generál Ales sandro Micheaud biskupovi v Acqui, Modestu Contrattovi, který ji potvrdil pod přísahou.

Předpověděla dramatickou událost vraždy generála řádu Nejsvětější Trojice a jeho sekretáře během jejich pobytu v Kastilii ve Španělsku, kterou tehdy okupovali Francouzi. Mystička ji popsala podrobně svému zpovědníku, otci Ferdinandovi, a ten ji předal členům řádu. Trinitáři i Řím k ní chovali velkou úctu a nikdo nepochyboval v nejmenším o jejích proroctvích. Ta se vyplnila měsíc nato a potvrdil je dopis ze Španělska, který líčil událost stejnými výrazy jako mystička.

Nic z toho, co viděla ve svém „zrcadle“, se neprojevilo jako falešné proroctví. Nesčetná témata týkající se historických událostí i konkrétních osob jsou obsažena v „Positio super virtutibus“ v procesu blahořečení Anny Marie. Tento dokument je nevyčerpatelným zdrojem podobných svědectví.

I když o tomto svém daru mluvila jen na výslovné přání svého zpovědníka nebo jiných kněží, nebyla schopna jej zcela ukrýt. Mnoho osob u ní hledalo světlo a útěchu. Pomáhala, komu mohla, poskytovala také informace o chorobách a lécích proti nim, o nadcházejících duševních stavech osob živých i zemřelých. Za všechny se modlila a vyprošovala jim duchovní pomoc a vyzývala k modlitbě. „Slunce“ jí ukazovalo nitro lidských srdcí a jejich největší tajemství. Používala tohoto daru, aby přivedla danou osobu k Bohu. Mnoho lidí, když vidělo, že před ní není nic skryto, žádalo Annu Marii o duchovní vedení. Patřil k nim i kněz Rafael Natali, který s jejími pokyny překonal své vážné osobní vady.

Mystička jako matka rodiny

Kromě fenoménu „slunce“, který ji neopouštěl ani na okamžik, byl charakteristickým znakem jejího duchovního života důvěrný rozhovor s Ježíšem, ke kterému ji Pán zval v nejméně očekávaných chvílích. Znenadání bez ohledu na to, co právě vykonávala, byla vytržena z materiálního světa, ocitala se v duchovní skutečnosti a stala se netečnou ke všemu, co ji obklopovalo. Podle jejího zpovědníka byly tyto extáze tak časté, že se s vědomím svých povinností ženy a matky pokoušela odporovat vůli svého Božského Oblíbence: „Pane, nechej mě v klidu, jsem matkou rodiny!“

Chvíle spojení s Bohem, „svaté výlety“, jak je nazval zpovědník, byly privilegovaným časem zjevení, kdy „viděla tajemství Církve a intence, ve kterých se modlila“. Na konec každé extáze obdržela odpovědi na otázky, které předložila, a měla tak znalosti, které nemohla získat přirozeným způsobem. Bezprostřední rozhovory s Pánem byly tak dalším zdrojem kromě obrazů zjevujících se v terči „slunce“.

Získala schopnost sloučení intenzivního mystického života s povinnostmi manželského a rodinného života. Měla sedm dětí a vzhledem ke skromným příjmům musela intenzivně pracovat. Velmi náročný muž požadoval od ní všechnu obsluhu a nesnášel sebemenší zpoždění nebo zanedbání. „Nikdy se nezpěčovala, dosvědčuji to k Boží slávě já, který jsem s blahoslavenou duší strávil čtyřicet osm let. Žili jsme v nerušeném pokoji jako v ráji,“ řekl Dominik v procesu blahořečení.

Není to náhoda, že Anna Maria, matka rodiny, vždy připravená pomáhat potřebným, je předmětem instinktivní hluboké úcty Božího lidu, hlavně žen a matek. Osobně vštěpovala svým dětem víru a náboženské hodnoty, zdůrazňovala význam práce a pokládala lenost za hlavní zdroj všech hříchů. Často brala děti s sebou na návštěvy chudých a nemocných. Znala mnoho vlivných a bohatých osob, které se na ni obracely se žádostí o radu nebo modlitbu. Mohla získat výhody pro své děti, ale nikdy o to neprosila. Nepokoušela se pomáhat svým dětem ke vzestupu ve společenském postavení, ale chtěla pouze, aby byly ušlechtilými křesťany a poctivými pracovitými lidmi.

Je třeba dodat, že Anna Maria nebyla ušetřena starostí a utrpení – měnící se politická a sociální situace jim způsobila mnoho bídy, nechyběly ani nemoci, tři z jejích dětí záhy zemřely. Všechny kříže přijímala beze stesku, aby usnadnila jejich přijetí také svým nejbližším. I během dne přeplněného prací nacházela čas přijímat všechny: muže, děti, rodiče, jiné lidi v nouzi a potřebě. Měla vždy čas na modlitbu, duchovní četbu, domácí práce i šití, kterým záplatovala děravý rodinný rozpočet. Byla plná horlivosti, vždy připravená pomáhat modlitbou nebo dárky těm, kteří jí projevovali zlobu a nepřejícnost. Někteří lidé o ní rozhlašovali, že je exaltovanou osobou, která provozuje čáry. Když její muž slyšel takové pomluvy, propadal zlosti a dával najevo svůj vztek přinejmenším slovy. Musela ho uklidňovat a jednou se postarala, aby byla z vězení propuštěna sousedka, kterou Dominik obžaloval u soudu z očerňování své ženy.

Když byla v roce 1798 vyhlášena Římská republika, papež musel odejít do vyhnanství. Byl to počátek velmi smutného období a církevní stát zakusil mnoho hladu. Anna Maria stála denně ve frontě s chudinou, aby zajistila pro rodinu chléb. Pracovala ještě více než obvykle, zhotovovala obuv a šila dámské oblečení, ale nikdo z jejích úst neslyšel slova stížnosti.

Její práce jí poskytla příležitost seznámit se s královnou Etrurie Marií Luisou, která se díky jejím modlitbám uzdravila z epilepsie. Královna ji obdivovala a naléhala na ni, aby se s celou rodinou přestěhovala do jejího paláce. Anna Maria to kategoricky odmítla stejně jako v jiných podobných případech.

V beatifikačním procesu dosvědčil P. Rafael Natali: „Dosvědčuji, že mnoho osob, které jejím prostřednictvím obdržely neobyčejné milosti, chtělo se jí hmotně odvděčit. Anna Maria to vždy odmítala, i když se nacházela v největší bídě. Činila tak ze dvou důvodů: především, aby neslučovala Boží jednání s materiálními záležitostmi, a pak, aby nesešla z cesty, jakou je chudoba, i když ji zpovědník ujišťoval, že má právo přijmout diskrétní almužnu.“

Odmítla také návrh, který její rodině učinil kardinál Carlo Maria Pedicini, který byl jejím přítelem a důvěrníkem po více než dvacet let. Místo toho jí mnohokrát pomohla Boží prozřetelnost, které bezmezně důvěřovala a které se svěřovala s největším duchovní klidem i v nejtěžších okamžicích svého života. Všichni, kterým prokázala dobro, cítili povinnost pomáhat materiálně rodině v těžkých chvílích, i když o to nikdy neprosila. Nechala si pro sebe jen to, co bylo nejnutnější, a ostatní prostředky poskytla těm, kteří byli ještě chudobnější.

Členka třetího řádu řehole Nejsvětější Trojice

Anně Marii se dostávalo každého dne milosti, že mohla rozmlouvat s Ježíšem, s Bohem Otcem, Pannou Marií, světci, anděly a dušemi v očistci. Tak se dovídala o závažných událostech v životě těch, kteří za ní v zástupech přicházeli a prosili o radu, pomoc, útěchu a přímluvu. Informace, které získávala, byly vždy naprosto přesné a to ji uschopňovalo, aby mohla poučovat, povzbuzovat, vést a v případě potřeby také varovat.

Ve svátek svatého Štěpána roku 1808 ji po svatém přijímání Pán požádal, aby vstoupila do třetího řádu řehole Nejsvětější Trojice: To, co ti říkám, je tak pravdivé, jako to, že Francouzi, kteří se ubytovali v klášteře tvého duchovního vůdce, ihned odejdou a už nikdy se sem navrátí. Stejně jako to, že tvoje na smrt nemocná dceruška se uzdraví. Všechno se opravdu splnilo. Francouzští vojáci opustili klášter otce Verardiho. Když se Anna Marie vrátila domů, našla svou dcerku v dobrém zdravotním stavu. Před jejím odchodem do chrámu byla blízká smrti. Dodejme, že Ježíšova žádost byla odpovědí na zvláštní pobožnost, kterou mystička konala ke cti Nejsvětější Trojice.

Dar uzdravování Kromě daru „slunce“ obdržela mnoho nadpřirozených darů. Téměř denně slyšela slova Ježíše, Marie a světců. Jak potvrdil kardinál Pedicini, poté, co objevila své zvláštní povolání, onemocněla tak vážně, že pokládali její dny za sečtené. Po těžkém zápasu s nemocí „zaplavil ji ráno pocit lásky a pokoje“ a zjevil se jí Ježíš Nazaretský. Vzal ji za ruku, pevně ji stiskl a dlouho spolu rozmlouvali. Řekl jí, že je jeho oblíbenkyní a že svým stiskem jí předává dar uzdravování. Držel její ruku dlouho ve své dlani. Anna Maria získala zpět plné zdraví. Dar uzdravování ji pak provázel po celý život a mnoho osob u ní hledalo a nacházelo pomoc. Nikdy neodmítala navštívit nemocného, brala ho za ruku, udělala znamení kříže a modlila se za něho. Když nemohla odejít z domu, posílala nemocným olej z lampičky, která hořela pod obrazem Panny Marie v jejím domě, a doporučovala nemocnému, aby se olejem pomazal a získal tak úlevu v utrpení.

Akta procesu blahořečení jsou plná svědectví o náhlých a úplných uzdraveních osob, které trpěly nevyléčitelnými chorobami. Zde je jedno z nich: Při návštěvě sedmi kostelů ji překvapil prudký liják. Požádala o přístřeší v jednom domě. Nalezla tam těžce nemocnou ženu, která přijala pomazání nemocných a umírala obklopena svými příbuznými. Anna Maria se k ní přiblížila, položila na její čelo svou dlaň, udělala znamení kříže a řekla: „Prosím, nebojte se, obdržela jste milost od Boha.“ Žena otevřela oči, začala mluvit a během jedné hodiny získala plné zdraví.

V roce 1869 zjistili lékaři u mladé Římanky Anny Marie del Pinto pokročilou rakovinu dělohy. Protože medicina jí nedávala žádnou naději, neobyčejně nábožná dívka se připravovala na smrt a přijala svátosti umírajících. Doporučili jí, aby se pomodlila novénu k Anně Marii Taigi, která se již 30 let po své smrti těšila velké úctě. Nemocná tuto radu poslechla, a když se jednoho dne modlila, spatřila Pannu Marii, která jí ukazovala na Annu Marii a řekla: Dcero, to je tvoje zachránkyně! „Měla jsem pocit, že mi někdo něco vytrhl z dělohy, takže jsem vykřikla bolestí,“ vzpomíná Anna Maria del Pinto. „V dlani služebnice Boží jsem spatřila něco, co mělo tvar jablka. Ukázala mi to a vložila od nádoby, kterou držela Panna Maria. Vidění zmizelo a já jsem se probudila v nejlepším zdravotním stavu a uslyšela jsem slova: Vstaň, dcero. Získala jsi zdraví. Jdi hned do kostela svatého Chrysogona a poděkuj Nejsvětější Trojici a služebnici Boží.“ Překvapení lékaři konstatovali náhlé a úplné uzdravení. Tento zázrak byl jedním z důkazů v procesu blahořečení Anny Marie Taigi.

Svědectví otce Huga Clifforda

Anna Maria zachránila mnoho osob před smrtí. V Římě ji spojovalo duchovní přátelství s anglickým knězem Hugem Cliffordem: „Jednoho dne mě služebnice Boží zavolala, protože měla velkou starost o osobu, nad kterou zvláštním způsobem bděla a viděla ji ve svém tajemném slunci. Prosila mě, abych za tímto člověkem ihned zašel, protože je zdrcený náhlým nepříznivým zvratem ve svém životě. Naslouchá našeptávání zlého ducha a chystá se spáchat sebevraždu ranou z pistole. Ihned jsem tam pospíchal. Zastal jsem ho v jeho pokoji velmi vzrušeného, vyřídil jsem mu vzkaz od služebnice Boží a podařilo se mi ho zcela uklidnit. Přiznal se, že kdybych se byl trochu zpozdil, nalezl bych ho zastřeleného.“

Zde je další příklad: „Zděšená manželka Orsola Annibali, aby se zachránila před svým mužem, který ji ohrožoval, našla útočiště u blahoslavené. Anna Marie ji přijala k sobě a modlila se k Bohu. Podívala se do zrcadla slunce a řekla mi: »Běžte za jejím mužem a povězte mu, že jeho žena přebývá v mém domě. Upozorňuji vás, že ve svém šílenství se na vás vrhne s nožem v ruce. Nevzdávejte se a s kněžskou důstojností mu udělte ostrou výtku. Již při prvních slovech upustí nůž a vrhne se vám k nohám s pláčem jako hodný beránek.« Vše proběhlo přesně tak, jak to předpověděla. Anna Maria pozvala mladé manžele na oběd. Vyslechli její napomenutí, smířili se a v pokoji odešli.“ (...)

„Mnohokrát mi řekla, jaká pokušení mě trápí, a poradila mi, jak se s nimi vyrovnat. Často mě viděla přede mší svatou zamyšleného a sklíčeného, odhalovala moje starosti a zármutek mého srdce a navracela mi pokoj,“ dodává kněz Clifford.

Plná ctností, zvláště pokory

Anna Maria předávala poslušně zprávy o všech těchto událostech kardinálovi Pedicinimu a knězi Rafaelovi Nataliemu, který její svědectví zapisoval.

Přes množství nadpřirozených darů vyznačovala se Anna Maria hlubokou pokorou. Těžko vypočítat všechny její posty, umrtvování a modlitby za obrácení hříšníků a bludařů. Úcta a uznání, jakému se těšila u mocných tohoto světa, nepodněcovaly ji k pýše, ale naopak, byly pro ni příčinou zármutku, protože chtěla žít ve skrytosti daleko od všeho věhlasu. Jak napsal P. Natali, ve chvílích ticha a samoty plakala ve svém malém pokojíku nad všemi poctami a stěžovala si na ně Pánu.

Anna Maria uchovávala všechno ve svém srdci. Její dcera Sofie dosvědčila: „Je mnoho věcí, o kterých jsem se nic nedověděla. Bylo zbytečné klást jí otázky a ona se sama o ničem nezmiňovala. My doma jsme mohli zpozorovat jen to, co její ctnosti a její rozvážnost nedokázaly ukrýt. Mnoho jsme se dověděli až později od těch, kteří lépe poznali její duši... Hlavní vlastností mé matky bylo utajování a zamlčování všeho dobra, které konala, i všech jejích ctností. Vše, co bylo později objasněno, celá její svatost a množství Božích darů byly nám dlouho neznámé. Obdivovali jsme ji jedině pro její neobyčejnou prostotu, s jakou dokázala všechno ukrývat.“

„Pokud jde o významné osobnosti, nikdy nehovořila o jejich návštěvách a setkáních s nimi a nikdy jsme neslyšeli, že by hovořila o návštěvách kardinála, biskupa nebo šlechticů nebo o tom, že k nim byla pozvána. Kdybychom je neviděli na vlastní oči, jak přicházejí, a kdybychom ji někdy nedoprovázeli na návštěvu v mnoha významných domech, nikdy bychom se o tom od ní samé nedověděli.“

Anna Maria se těšila úctě a obdivu i u papežů. Hovořila s nimi bezprostředně a často. Její skromnost v této věci si zaslouží ještě většího uznání. Byla k dispozici vždy a pro každého. Obraceli se na ni bohatí i chudí, zdraví i nemocní, příbuzní i cizí lidé. Nikdy nikoho nepropustila s prázdnýma rukama, nikomu neodřekla radu ani útěchu.

Dar poznání srdce a dar rady

Dokázala neobyčejným způsobem číst v lidských srdcích: viděla neklid, tajemství, emoce, obavy a pocity svých bližních. Všechno jí bylo zjevné. Jak tvrdí kněz Rafael Natali: „Měla dar pronikat do srdce a do svědomí lidí, kteří se nacházeli blízko i v dáli. Když jsem se potkal s panem Donirym, bavorským ministrem, slyšel jsem od něho, že by se rád seznámil s nějakou zbožnou osobou. Zavedl jsem ho k omilostněné, se kterou dlouhou rozmlouval. Když konečně vyšel, byl velmi vzrušený a řekl mi, že Anna Maria mu popsala všechny události jeho života, o kterých nemohla mít ponětí. Hovořila s ním o politice, vyvracela mu důkladně mylné postoje, které se týkaly jednotlivých ministerstev, a řekla mu, jakým způsobem je Bůh zjeví. S očima plnýma slz dodal: »Zdá se, že ta žena drží ve svých dlaních tajemství všech vlád, tak jak já držím tuto krabičku (ukázal mi ji), zatím co my, ministři, nemáme o tom dostatečných vědomostí.«“

Kardinál Pedicini řekl: „Dosvědčuji s plným přesvědčením, že její rady byly moudré, správné, ve všech jednotlivých případech a okolnostech a u všech osob bez výjimky. Kdokoliv měl tu milost, že ji poznal nebo získal její radu, třeba jen jednou, byl si vědom, jakou moudrostí a světlem byla obdařena její duše. Z jejích rad čerpali vládci, kardinálové, preláti, zahraniční biskupové, kněží, řeholníci, knížata, ministři, úředníci, obyčejní lidé, řemeslníci a vesničané, hospodyně v domácnosti i žebráci. Všechny udivovala neobyčejná bystrost nevzdělané ženy, s jakou řešila nejzávažnější otázky státníků i to, co je spojuje. Znala vztahy mezi jednotlivými společenskými třídami, vyznala se v záležitostech i povinnostech všech společenských, politických i náboženských skupin... Já sám k Boží slávě mohu potvrdit, že jsem od ní získal nesčetněkrát moudré rady, týkající se mé služby, záležitostí mé rodiny i toho, co se mě bezprostředně týkalo.“

Snadno si představíme, jak velice obléhaly Annu Marii osoby, které od ní potřebovaly dar uzdravení. Navštěvovala všechny bez rozdílu, nejvíce milovala ty nejchudší. S velkou horlivostí se objevovala i u těch, kteří ji nezvali. Její dcera Sofie vyprávěla:

„Když se maminka dověděla, že dcerka jedné z těch, které ji pronásledují, je nemocná, chodila za ní o to více, aby o ni pečovala tělesně i duchovně. Pokaždé přinášela pečivo a trochu dobrého vína, které obdržela jako dar a které schovávala pro chudé nemocné. Maminka ji povzbuzovala k důvěře v Boha, a protože nemoc byla těžká a vleklá, také k trpělivosti a k modlitbě. Těšila ji a žehnala soškou Panny Marie. Nemocná se nakonec uzdravila.“

Když navštěvovala nemocné doma i v nemocnici, brala Anna Maria dcery s sebou, aby se učily pečovat o nemocné.

Ve stopách svaté Kateřiny Sienské

Anna Maria Taigi žila v Římě více než 60 let od roku 1775 do roku1837, kdy Svatý stolec zasáhla těžká doba v důsledku Francouzské revoluce a napoleonských tažení. Všichni životo

pisci v ní spatřují velkou napodobitelku svaté Kateřiny Sienské. Obě žily v podobných dobách a často identických těžkostech pro církev v Římě. Také o Anně Marii Taigi je možno tvrdit, že byla pro římskou církev baštou, rádkyní a oporou papežů. Jako by opakovala širokou politickou aktivitu svaté Kateřiny a měla v sobě stejný plamen katolicity. Anna Maria Taigi měla několik rozhovorů s Piem VII., z nichž nejslavnější se konal v domě Marie Luisy Bourbonské 17. června 1814. Napsala mu krásný dopis a posílala mu postupně skrze preláty a kardinály požadovaná a přijímaná napomenutí a povzbuzení. Napoleonská bouře, která učinila z papeže vězně, nacházela v jejích modlitbách a mimořádných skutcích pokání nejvíce skrytou, ale nejúčinnější překážku. Za jásotu Věčného města a celého světa 24. května 1814, kdy se papež vrátil do Říma, Anna Maria zvolala: „Ježíš Kristus vstoupil do Jeruzaléma.“

Tři ideje vedly Annu Marii k modlitbě a strašnému pokání:

1. Věčnost církve a římského pontifikátu: Blahoslavená předpovídala konkláve, volby a osudy papežů od Pia VI. po Řehoře XVI. a potvrzovala přitom při všech nejistotách a vší hrůze osob dobrých i zlobě zlých naprostou jistotu a věčnou nedotknutelnost církve i při vší proměnlivosti lidí i protikladných okolností.

2. Velikost Říma: Při modlitbě za ochranu a neporušitelnost svatého města a za návrat papežů na apoštolský stolec projevovala podobně jako Kateřina správné pojetí nerozlučného pouta, které spojuje Petra s jeho stolcem v Římě. Dnes má Řím proto v blahoslavené Anně Marii Taigi svou nebeskou ochránkyni.

3. Svět pro Krista: Její pohled skrze mystické slunce se šíří na celý svět, jehož složité události v něm byly podivuhodně přítomny. Předvídala s obdivuhodnou přesností všechny evropské události své doby. Napadala falešné politické koncepce tehdejších vlád a říkala, že Pán je všechny smete. Přesně předpověděla okolnosti smrti ruského cara Alexandra II. (†1881) a oznámila budoucí spiknutí proti církvi.

Účast na Kristově utrpení

P. Rafael Natali, který více než dvacet let provázel její duchovní život, říká, že ji obtěžovali zlí duchové, kteří ji napadali s násilím a velkým hlomozem zvláště v noci. Osud Anny Marie se v tomto směru nelišil od osudu jiných velkých mystiků. Přijímala všechno s trpělivostí a s důvěrou v Boha: její nemoci se během let zhoršovaly a kardinál Pedicini spatřoval v jejím utrpení znamení a památku Kristových muk, neviditelná stigmata, jejichž bolesti se každý pátek zvětšovaly.

Kromě toho, že měla problémy se zdravím, zvedala neúnavně svůj kříž a vydávala ze sebe všechno, aby bližním svědčila o Božím milosrdenství. Nikdy si nestěžovala na utrpení a těžkosti, jaké ji potkávaly, ale vždy říkala: „Přijímám to z lásky k Bohu.“ Mnoho let před svou smrtí v přítomnosti P. Nataliho s očima zářícíma radostí předpověděla datum svého odchodu z tohoto světa i to, že k němu dojde v pátek. Vnitřní hlas jí oznámil, že v posledních chvílích života bude osamocena a opuštěna podobně jako Ježíš na kříži. Všechno se splnilo přesně tak, jak to předpověděla. Po dlouhé nemoci zemřela 9. června 1837 ve věku 68 let.

Blahoslavená Anna Maria Taigi

V roce 1852 se začalo se shro mažďováním dokumentace na potvrzení ctností a svatosti Anny Marie Taigi. V roce 1863 zahájil Pius IX. proces blahořečení a udělil jí titul služebnice Boží. Oba procesy, diecézní i apoštolský, při kterém podávali svá svědectví příbuzní, církevní klérus i svědci z nejrůznějších společenských tříd, kteří ji osobně znali, vynesly na světlo její každodenní hrdinské ctnosti. 30. května 1920 ve slavnostním obřadu na náměstí Svatého Petra za účasti velkého množství věřících byla Anna Maria prohlášena za blahoslavenou.

Dodnes je její úcta v Římě neobyčejně živá, zvláště v kostele sv. Chrysogona, kde jsou zatím uloženy její ostatky. Její drobná postava zde odpočívá v zasklené rakvi a má na tváři líbezný úsměv, a tak odpovídá na všechny prosby, se kterými se na ni lidé obracejí.

Na její svatořečení čeká její rodné město i věčný Řím. Její křesťanská, tak hluboce evangelijní láska je neoddělitelná od horoucí lásky k Bohu. Jemu věnovala všechnu svou práci, k němu se obracela s nejintimnějšími myšlenkami a nejvroucnějšími touhami. „Milujme Boha a služme mu s věrností, buďme spojeni s ním, v ničem nepochybujme,“ říkala těm, kteří se k ní přibližovali.

Již od prvních let jejího manželství se Bohu zalíbilo darovat této vyvolené duši charismatické dary své milosti a světla a dovolil jí spatřovat v mystickém slunci lidi, události, minulé i budoucí věci lidské společnosti a vhodné léky. Tento ustavičný zázrak trval 46 let, od roku 1791 až do její smrti. Dívala se do tohoto slunce jen k Boží slávě, když to chtěla láska a vyžadovala poslušnost. Proto chudí, velcí tohoto světa i církevní knížata přicházeli k ní pro radu a poznání z tohoto mimořádného zázraku a žádali od ní radu a pomoc v záležitostech svého života: ona jim jako chudá žena z lidu s nevysvětlitelnou moudrostí dávala odpovědi, z nichž mnoho duší čerpalo pomoc.

Na závěr si všimněme některých předpovědí Anny Marie Taigi, které sahají až do naší současnosti a blízké budoucnosti. Oznamuje nám například:

„Francie upadne do strašné anarchie.

Prožije zoufalství občanské války, ve které i staří lidé sáhnou po zbrani. Politické strany, které budou vylévat svůj hněv a prolévat svou krev, nakonec se jako pro poslední prostředek obrátí na Svatý stolec. Papež pošle do Francie ihned legáta a SÁM jmenuje křesťanského krále, který se ujme ve Francii vlády.“ (L: ještě se nestalo) Další předpověď se shoduje s proroctvími jiných vizionářů:

Všichni nepřátelé církve, zjevní i skrytí, zahynou během hrozné temnoty 3 dnů

„Bůh bude trestat svět dvojím způsobem.

Na zemi to budou války a revoluce.

Druhý trest přijde z nebe.

Na celou zemi sestoupí temnota, která potrvá tři dny a tři noci. Nic nebude vidět a země bude zamořena morem, který postihne hlavně nepřátele církve. V této hrozné chvíli ohromný počet zlých lidí a nepřátel církve a Boha bude usmrcen Božím dechem a jejich mrtvoly kolem Říma budou tak četné, jako když zaplavila město voda z Tibery. 

Všichni nepřátelé církve, zjevní i skrytí, zahynou během této hrozné temnoty s výjimkou těch, kterým Bůh dopřeje milost náhlého obrácení. Vzduch bude přeplněn démony, kteří se budou zjevovat ve všech možných formách. Jediné světlo v temnotě poskytnou posvěcené svíce. Kdo se ze zvědavosti podívá z okna, nebo opustí dům, na místě zemře. Lidé mají v tu dobu zůstat doma, modlit se před křížem růženec a prosit Boha o smilování. Když uslyšíte hrozný hluk, zavřete okna a dveře, aby nemohlo zvenku přijít žádné světlo, nebuďte zvědaví, jinak budete potrestáni.  Uslyšíte hlasy známých a drahých, ale neotevírejte, to nejsou oni, ale démoni, kteří by chtěli vstoupit do vašeho domu. Shromážděte  se v modlitbě před křížem a odevzdejte se s důvěrou Bohu, a všechna soužení té strašné noci pominou. Opět zasvítí slunce a vrátí se Boží království na zemi. Bděte a modlete se, očekávejte s důvěrou chvíli milosti. Blahoslavení, kteří uvěří Božímu slovu a budou trpět pro jeho jméno!“

Po třech dnech temna určí nového papeže.

Po třech dnech temna sestoupí z nebe svatý Petr a svatý Pavel, budou kázat na celém světě a určí nového papeže. 

Z jejich těl bude vyzařovat velký jas a oni vyberou kardinála, který se stane papežem, a křesťanství se bude šířit po celém světě. Bude to svatý papež, kterého si vybral Bůh, aby kladl odpor bouři. Bude mít dar zázraků a jeho jméno bude chváleno po celé zemi.

Anna Maria měla také vidění očistce.

Viděla v očistci jednoho kněze, který byl za života obdivován pro svou velkou aktivitu, kázání a horlivost, ale musel podstoupit v očistci velmi přísné tresty, protože hledal jen svou popularitu místo Boží slávy. Viděla také jednu svou přítelkyni, která měla nebeská osvícení, ale musela do očistce, protože nedokázala mlčet o svých zvláštních darech. Viděla v očistci také řeholníky, z nichž jeden zemřel v pověsti svatosti a druhý byl velmi ceněným duchovním vůdcem, ale ten první přikládal velkou důležitost svému vlastnímu názoru a druhý byl velmi roztržitý při kněžských úkonech. Viděla hraběte X, který zemřel před dvěma dny; vedl velmi neuspořádaný život v radovánkách, ale dosáhl spásy, protože odpustil jednomu svému nepříteli. Musel však strávit v očistci tolik let, kolik jich prožil na světě v radovánkách. Jeden horlivý laik, známý svými ctnostmi, byl odsouzen k těžkým očistcovým mukám, protože vždy lichotil výše postaveným osobám... Blahoslavená viděla duši papeže Lva XII., která byla jako rubín, ale nebyla zcela očištěna ohněm.

Anna Maria měla také vidění pekla

Mystička často vídala bohaté a významné osobnosti církve, kněze a řeholníky, kteří byli svrženi do pekla. Nikdy však neřekla jejich jména. Když ji jeden prelát upozornil, že zavržení už nemají právo na naši lásku, odpověděla: „Mají na to právo kvůli svým příbuzným a přátelům, kteří ještě žijí.“

Anna Maria měla také vidění nebe

Viděla také chudé, pokorné a ubohé lidi, kteří šli jako děti přímo do nebe a mezi nimi označila jednoho chudého kapucína, jednoho jezuitského novice a dva kněze misionáře.

Když se dověděla, že někdo, hlavně kněz, zemřel a zanechal po sobě mnoho peněz, kroutila hlavou a říkala: „Je tolik těch, kterým je třeba pomáhat. Je velmi obtížné, aby dosáhli spásy ti, kteří vykořisťují lid.“ Během pohřebního obřadu bohatého kardinála Dorie viděla, jak stovky mší, které si poručil v závěti, pranic nepomohly jeho duši, ale posloužily jiným, opuštěným duším a kardinál získal pomoc přímluvy až mnohem později. Když se jednou zpovídala u P. Ferdinanda z řádu trinitářů, řekla mu: „Generálního představeného vašeho řádu a dva frátery zabili ve Španělsku dva francouzští vojáci.“ A dodala: „Jejich duše jsem viděla vstupovat do ráje.“ Za dva měsíce přišel ze Španělska dopis se zprávou o smrti těchto řeholníků přesně tak, jak to Anna Maria popsala. Duše v očistci ji často prosily o pomoc a vysvobození. Annu Marii to vždy stálo velké množství bolestí a utrpení. Z lásky k duším v očistci se blahoslavená vláčela i s velkými bolestmi na hřbitov a modlila se na hrobech zemřelých zvláště za duše kněží a řeholníků.

Předpověděla i homosexuální průvody Gay Pride našich dnů v Římě:

„Po těchto znameních, když už konec bude blízko, bude vypuštěn Drak a Matka Boží bude vyzývat k pokání, ale lidé nebudou dbát na nebeská napomenutí. Věčným městem po ulicích skropených krví Knížat apoštolů budou procházet průvody a budou holdovat rozmařilosti. Jejich vůdcem bude Otec lži. Budou se dopouštět svatokrádeží proti chrámu Ducha Svatého a proti náboženství: muži se budou oblékat jako ženy a ženy jako muži. Hlas Kristova náměstka nebude nikdo poslouchat a z jeho postavy si budou tropit posměch. Drak, který se ujme svého království, bude ovládat mysli sobě poddaných, aby šířili mor rozmařilosti, a tam, kde si Nejblahoslavenější stanovil své sídlo, bude se tak množit dílo zkázy a zhouby. Církev bojující se musí modlit k Božímu milosrdenství a vyprošovat pomoc svaté Panny a nabízet skutky pokání a obětí.“ * * *

Zdroj: Světlo (týdeník Matice cyrilometodějské)

č.11-15, rok 2012

http://www.maticecm.cz/index.php?act=periodika&per=1&id=1&rok=2012&pact=3